Význam a původ slova manga
21. dubna 2011 v 18:00
Manga, japonsky 漫画, doslova znamená humorné obrázky. Poprvé se toto slovo objevilo na konci 18. a začátku 19. století v díle Santó Kjódena Šidži no jukikai, později pak ve velmi známém díle Hokusai manga, které nakreslil Kacušika Hokusai. Dnes je manga překládána jako komiks, kresba nebo karikatura.
Styl kresby mangy
21. dubna 2011 v 18:00
Pro styl těchto japonských komiksů jsou charakteristické:
velké oči postav,
rafinované tvary účesů,
malý a špičatý nos,
různé velikosti a tvary bublin,
časté používání citoslovcí,
onomatopoie.
Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna černobíle a čte se zprava doleva. Komiksy s podobným výtvarným pojetím vznikají i v Koreji, Číně, USA a dalších zemích. Také v ČR začínají vznikat první díla, která napodobují tento styl. V roce 2009 vyšel první český sborník mangy, Vějíř a v roce 2010 vyšel jeho další díl.
Manga
21. dubna 2011 v 17:57
(japonsky 漫画, hiragana: まんが, katakana: マンガ) je japonské označení pro komiks, jehož styl kresby sahá až do období mezi 11.-13. století. Největší rozvoj manga zaznamenala po druhé světové válce. Momentálně je manga je v Japonsku velmi oblíbená, a to jak dětmi, tak i dospělými, dokonce tvoří asi 40% všech tištěných publikací Japonska.
Manga vychází zpravidla po jednotlivých kapitolách v časopisech, které se na mangu specializují. Pokud je série úspěšná, je pak příběh vydán v podobě sešitu (tankóbon). Příběhy se často také stávají námětem pro animované seriály (anime). Na motivy obzvlášť úspěšných mang vznikají i konzolové či počítačové hry, knihy, hrané seriály nebo filmy.
Časy se mění - 15
2. dubna 2011 v 10:27
Časy se mění - 15
9. května 2008 v 19:50Sakura myslela, že se zblázní. Vůbec nic nechápala, jen se musela dívat, jak ANBU Kakashiho zabije.
Ale Kakashi najednou zmizel a objevil se s nožem za ANBU.
"Obstál jsi ve zkoušce, Kakashi."
"TO jsem rád, Hanako."
S tím schoval nůž a ANBU složili zbraně.
"Co tu vlastně děláte? Nevím nic o tom, že bychom s s vámi měli setkat. Tsunade mi nic neřekla."
"Přesto jsme tu na její příkaz, máme s sebou vzít Sakuru Haruno."
Časy se mění - 14
2. dubna 2011 v 10:26
Časy se mění - 14
2. května 2008 v 11:41
"Já tě taky miluju. Nikdy jsem nepřestala a ani nepřestanu, ne když jsem tě už ochutnala," zašeptala mu smyslně do ucha, což Sasukeho naprosto odzbrojilo.
S tím ji Sasuke začal znovu vášnvě líbat.
Časy se mění - 13
2. dubna 2011 v 10:25
Časy se mění- 13
27. dubna 2008 v 15:28***
Sakura byla tak ospalá, že se jí klížila víčka. Seděla v prostorném obývajícím pokoji
v pohodlném křesle. Naruto si šel už lehnout. Sakura by ráda taky, ale ještě nemohla.
Sasuke se toulal s Kakashim někde venku.
To by mě zajímalo, co tam spolu dělají tak důležitého, že Kakashi pověřil Amiko, aby mě
a Naruta tady držela, dokud se nevrátí. Sice mi nic neřekla, protože jsem to slyšela přes dveře a nebylo to určeno přímo mě, ale i tak je mi blbý je sledovat. Nebo ne?
Mám jít?
Co myslíš, ty, druhá Sakuro?
Jaká druhá Sakuro Tak mi prosím neříkej, já tě taky nenazývám - hej ty půlko!
Promiň, já tě nechtěla nějak urazit, konec konců jsme přítelkyně, teda alespoň se o
to máme snažit.
To si piš.
A jak ti mám říkat?
Bohužel nemám žádné jméno.
Proč tě to tak trápí?
Trápí? Cítíš mé pocity? Nevěděla jsem, že je cítíš, když jsem démon.
Jsi můj vnitřní démon a má součást, jsou to skoro tak mé pocity jako tvoje.
Chtěla bych jméno.
Ty jsi dívka?
Dívka nejsem, ale jsem s tebou a ty, pokud se celou dobu nemýlím, dívka jsi. Vnitřní démoni přebírají pohlaví svého hostitele, tedy tebe.
Aha, a líbí se ti nějaké jméno?
Nenapadá mě žádné, které by se mi líbilo tak jako to tvé.
To je od tebe milé. Tak nějaké vymyslíme.
Teď ale ne, budeme trénovat a potřebuješ si odpočnout. Lehni si a zavři na chvíli oči.
To nejde, už se pomalu stmívá. Kakashi říkal, že se vrátí dřív, než bude tma. Mám na ně počkat.
Však tady na ně taky počkáš, nikam nepůjdeš. Ať si tam dělají, co chtějí, ty si teď odpočneš a hotovo.
Ale...
Tak tě uspím já.
Cože?!
Ale to už Sakuře padla hlava na stranu a ona sladce usnula.
***
Vzbudilo ji až naléhavé třesení.
Sakura zakňourala a ohnala se po rušiteli.
"Sakuro, nech toho a vstávej!" zlobil se Kakashi, který právě dostal od Sakury přes pusu.
Sakura rozlepila oči a podívala se, kdo ji to otravuje.
Úplně se lekla. "Promiň Kakashi," usmála se.
"To nic, ale Sasuke už čeká."
Sakura se podívala z okna, v kterém se zračila jen a jen černá temnota.
"Už jdu, vezmu si jen baterku."
"Ne, nevezmeš, právě proto jdete až v noci, abys viděla co nejméně světla. Ztratilo by to pak význam a bylo by to pro tebe težší a bolestivější, věř mi Sakuro."
"Tak to bude zajímavý chodit po tmě."
To si rozbiju hubu přímo před Sasukem? Tak takhle jsem si tuhle misi vůbec nepředstavovala.
***
Sasuke už pochodoval před domem a nervózně si hrál s prsty.
Když se Sakura objevila ve dveřích, přestal a s úsměvem na ni pohlédl.
No tak na to se teď těším. Bude to náročný trénink.
Řekl bych, že bude trochu klopýtat v té tmě.
Ale jak vidím, tak se netváří zrovna nadšeně. Je možné, že se mě bojí ? Neměl jsem po ní tak vyjet, asi jsem ji tím dost překvapil. Nikdy by mě nenapadlo, že se do ní tak zblázním. Nebyla nikdy škaredá, ale teď je přímo ....
Aaa, co si to melu. Takhle bych o ní neměl přemýšlet.
Ale stejně si nemůžu pomoct.
Sakura přistoupila opatrně k Sasukemu. V té tmě si nebyla jistá ani jak daleko od něj je.
Je roztomilá, když se bojí.
"Tak půjdeme, " zašeptal kousek za ní.
Sakura nadskočila úlekem, protože Sasuke kolem ní musel projít, aniž by si ho byla všimla.
"A-ano."
***
Sasuke vyšel spolu se Sakurou do naprosté tmy. Měsíc nebyl nikde vidět, schovával se za mraky.
Šli spolu přes louku. Sakuře to připadalo jako věčnost, ale to bylo jen tou tmou.
Sasuke šel velice rychlým a rázným krokem. Sakuru to pěkně štvalo.
Dělá mi to snad naschvál, když nic moc nevidím, pomyslela si.
Šla těsně za Saskem a nechala se vést zvukem jeho kroků. Avšak nebylo to nic lehkého, protože se umí pohybovat téměř neslyšně.
Dosud cestu zvládala. Snažila se vybavit si, kudy odpoledne vlastně šla a co jí asi teď obklopuje. Vzpomněla si, že musí potom projít lesem.
Ach ne, lesem ne. Tak to asi nezvládnu. Nejhorší je, že on to moc dobře ví. Klidně mě může vést schválně horší cestou a on si půjde jako na procházce.
Sakuro, uklidni se.
Už zase ty?
Já jsem s tebou pořád.
Tak mi řekni, co mám dělat až přejdeme louku.
Tak v tom ti zatím nepomůžu, neumím stejně jako ty vyvolat Sharingan, kdy se mi zachce. Ledaže by tě napadl.
Cítím se hrozně.
Já vím. Ale my se to naučíme, Sakuro, pak ho porazíme společně....
A je to tu...
Sakura už pod nohama necítila rosou pokrytou trávu, ale jehličí a listy.
Našlapovala ještě opatrněji, než doposud a přitom se snažila více zvedat nohy, ale tak, aby to Sasuke se Sharinganem neviděl.
Brzy to bylo stále horší. Překračovala kořeny stromů, o které před tím trochu škobrtla.
Sasukeho kroky zanikaly už mnohem víc ve zvucích lesa. Jen stěží je rozeznávala od šumu okolí.
Dost se od Sasukeho vzdálila, ale on nezpomalil.
Byla jako slepá, jen čekala, až narazí hlavou do stromu.
"Pozor, Sakuro, strom."
Zastavila se na místě. Sasuke stál za ní.
Jak je tohle možné? ptala se sama sebe.
Byla tak zranitelná.
"Pojď, povedu tě."
Jemně ji uchopil za ruku.
"Nebo nechceš?"poznamenal mírně škodolibě.
"Co mi zbývá?" suše utrousila.
"Asi máš pravdu."
Co když se mi začnou potit ruce? Nešlo by s tím něco udělat?
V tom ti opravdu nepomůžu.
Sakura si povzdechla.
Takhle se odevzdat zrovna jemu?
Co se to se mnou stalo? Kam se poděla ta vzdorovitost, kterou jsem si za ty roky vydobyla ve svém nitru? Neměl se vracet! Nikdy!
Sakura se nechala vést. Ke svému překvapení ale musela usoudit, že ji Sasuke vede opravdu opatrně a co nejrovnější cestičkou.
Občas ji varoval před nějakou překážkou. Když přece jen zakopla, hned ji pevně držel, a tak nikdy nespadla.
Jinak ale nemluvili.
"Už tam budeme"
"Hm."
"Ale musíme přes řeku."
"Nevšimla jsem si žádné řeky , když jsem sem šla poprvé."
"Ale my jdeme celou dobu jinam, Sakuro, to sis toho nevšimla?"
"Jak bych asi mohla?" utrousila nabroušeně.
"Máš mezery ve svých schopnostech mnohem větší, než by sis jako ninja mohla dovolit. Určení směru je základ. Míříme na druhou stranu jezera."
Sakura se přímo dusila vztekem, když ji Sasuke vypočítával, co všechno má umět, ale neumí.
Zastavili se.
"Mám tě přenést?"
"Cože?"
"Myslím, žes slyšela dobře, ptal jsem se tě, jestli tě mám přenést, nebo to zvládneš?"
Sakuře jakoby se zastavilo srdce, ale pak jí tlouklo tak divoce, že si chvíli myslela, že jí chce vyskočit z hrudi.
"Zvládnu to sama."
"Jak myslíš."
Sakuro, jak to chceš jako udělat?
Ty mi přeci pomůžeš!
Jak asi?
Vždyť s tebou ani nepotřebuju chakru, abych přešla vodu. Pamatuju si, co se stalo na té řece.
Ale to byla jen náhoda, ještě to neumím ovládat.
Cože?
Sakura vytřeštila oči do tmy.
Co teď?
Nemohla ho přeci jen tak poprosit, jestli by to přece jen nemohl udělat.
Soustředila svou chakru do noh. Ale ještě se jí plně nevrátila síla, kterou běžně měla. Navíc
v sobě měla tišící léky, a tak nebylo možné se soustředit tak, jak by v tu chvíli potřebovala.
Opatrně postoupila o krok dopředu.
Vtom se ale nečekaně vznesla do vzduchu.
"Jak jsem si myslel, Sakuro, ty si prostě nedáš říct, že ?"
Trochu se uklidnila, když zjistila, že to byl jen Sasuke, jak ji zvedl.
***
"Měl bych ti povědět o Sharinganu ještě víc, i když jsem myslel, že to udělal všechno Kakashi.
Sharingan vychází z toho, že chakru soustředíš do očí. Okamžitě přidá mnohem větší sílu jakékoli technice, kterou vykonáš. Můžeš ho požít i pro noční vidění. Navíc odhalíš všechny druhy genjutsu a většinu skrytých pastí, jedy v těle, pak pohyby chakry, což je obzvlášt výhodné v boji s rychlými soupeři. Můžeš s ním stopovat hodně dlouho, dokud je v okolí alespoň nějaký zbytek chakry. Vidíš přesně oběhovou soustavu chakry i oblasti, kam právě chakru chce soustředit. Tak jsem si mimochodem před chvílí všiml, že se ti nedaří soustředti dostatečné množství chakry do nohou, abys mohla přejít přes vodu. Jako medic ninja Sharingan můžeš využívat při zjištování poranění. "
"Promiň, že mě musíš nést, asi jsem dost těžká."
Chvíli na to Sasuke nic neříkal.
Pak se ale zasmál.
"Nevadí mi, že tě nesu, a jestli tobě, tak je mi to líto.
A těžká taky nejsi. Nesl jsem tě deset kilometrů v bezvědomí až sem k Amiko, nebýt toho,
že mi tvá krev zmáčela všechno oblečení, tak jsem si tě ani nevšiml."
"Nepamatuju si, že mě ten ninja zranil."
"Ne? Tak to buď ráda, nebyl na tebe zrovna pěkný pohled po tom, co tě tak ošklivě hodil
na tu skálu. Teď jsi ale krásná..."
Sasuke Sakuru postavil a zadíval se jí do očí. Čekal, jak na jeho poznámku zareaguje.
Sakura se utápěla v jeho očích, ale nic neřekla, až pak se Sasuke opět dal znovu
do vysvětlování.
"Když jsme už u toho. Víš, co jsem s tebou musel udělat, než jsi upadla do bezvědomí?"
"To nevím."
"Je to velmi, velmi důležité. I když ti nezbývá ani trocha chakry, musíš za každou cenu vypnout Sharingan. Jde to i jinak, než jen pomocí chakry.
To tě taky naučím, ale pamatuj, musíš to udělat za každou cenu, i když si myslíš, že zemřeš. Sharingan by tě totiž z nedostatku chakry dostal nenávratně do kómatu, a pak by ses z něj už nikdy nemusela dostat, ale přitom bys cítila i celé dny hroznou bolest, o které by ostatní kolem tebe neměli ani potuchy. Mučilo by tě to. I kdyby ti pak dali chakru, už bys nejspíš zešílela, jen kdyby na minutu zaváhali.
Vypnout Sharingan ti nemůže nikdo jiný, jen ty, nebo někdo, kdo ho má jako kekkei genkai(dědičná schopnost), ale Kakashi ne. Dal jsem ti chakru a spojil se s tvým chakrovým oběhem, pak jsem ti Sharingan vypnul, jako by to byl můj vlastní, ale je to hodně obtížné
a ne vždy se to musí povést. "
"Budu na to pamatovat."
"Jsme na místě."
***
Sasuke stál dva metry od Sakury.
Ta na malé mýtince začala pomalu soustředit chakru do očí, jak jí Sasuke předtím vysvětlil.
Přivolávala si stále větší množství chakry do očí, ale Saharingan se jí zatím nepodařilo vyvolat.
"Počkej, to už je moc, začni od začátku a po hodně malých množstvích, jako bys míchala nějaké léky, to ty přece umíš, je to stejné. Musíš s chakrou manipulovat co nejjemněji. K vyvolání Sahringanu není potřeba moc chakry, jen jde o cvik, později se nebudeš ani muset nijak soustředit."
Sakura byla ale už unavená. Avšak zkoušela to dál.
Stála tam tak už tři hodiny.
To se ani nevyspím, co teprv cesta zpátky.
"Sakuro, soustřeď se, " napomínal ji Sasuke, kterého to pořád ještě neomrzelo a neustále Sakuru vracel na začátek, když viděl, že už je chakry už příliš.
Sakura se sotva držela na nohou, sem tam prohodila několik slov se svým démonem, ale ten ji vždy odbyl s tím, že musí trénovat, aby byly silné.
Ani od Sasukeho se jí nedostalo jakékoli útěchy, už to dávno vzdala. Jen na oko si pohrávala s chakrou.
Pak ale...
Ucítila prudkou bolest v hlavě, zavrávorala. Bolestivě otevřela oči a už neviděla jen černou tmu, ale i obraz Sasukeho zářící modré chakry.
Bolest byla neúprosná. Oči se jí se Sharinganem zamlžily. Sasuke na ní něco volal, ale ona jej neslyšela. Vnímala jen tu ochromující bolest, pak klesla k zemi, kde ji zachytil Sasuke.
Ale do bezvědomí neupadla. Cítila pod sebou vlhkou rosu a teplo Sasukeho těla.
Podařilo se jí vypnout Sharingan jen tak tak.
Zavřela oči, byla vyčerpaná.
***
"Sakuro! Sakuro!"
Sasuke rychle prohlédl Sakuřin chakrový oběh, jestli je vše vpořádku. Bylo, ale Sakura přesto nereagovala.
Vytáhl z pouzdra tenkou jehlu. Byla napuštěná esencí, kterou Kakashi s Amiko připravili pro tuhle chvíli.
Opatrně ji vpíchl Sakuře do břicha a čekal.
Ležela mu u nohou a on se nad ní skláněl.
Ale...
Přepadla ho vlna vzrušení a touhy. Mohl by jí teď vtisknou polibek, aniž by si toho byla vědoma. Bylo to pro něj příliš velké pokušení.
Pomalu se k ní přiblížil, nadzvedl si ji a rukou jí zajel do vlasů, ve kterých měla pásku se znakem Konohy. Nejdřív jí s něhou přejížděl druhou rukou po hladké kůži. Zavřel oči a pootevřel rty...
"Sasuke?"
Sakura se pohnula. Sasuke ji stále pevně svíral v náručí a dychtivě jí hleděl do očí a ona do těch jeho. Nevěděl, co jí má říct.
"Sakuro, miluju tě."
Jeho rty se dotkly jejích a pomalu je laskaly. Sakura mu začala polibek oplácet stejně.
"Já tě taky miluju, nikdy jsem nepřestala a ani už nepřestanu, ne když jsem tě už ochutnala," smyslně mu zašeptala do ucha, což Sasukeho naprasto odzbrojilo.
S tím ji Sasuke znovu začal vášnivě líbat.
***
Časy se mění - 12
2. dubna 2011 v 10:24
Časy se mění - 12
21. dubna 2008 v 11:59
TOMUTO DÍLU PŘEDCHÁZEL JEŠTĚ JEDEN, KTERÝ SE MI BOHUŽEL VYMAZAL, TAK SE OMLOUVÁM, ALE DĚJ NAVAZUJE NA TO, ŽE SE SAKURA PROBERE V SÍDLE VLASTNÍKA SVITKU.
"Sakuro, snad tě to moc nemrzí, ale dnes nebudeš trénovat," oznámil jí Kakashi.
"Ne, senseii, nevadí mi to ."
"Tak odpočívej, dokud můžeš."
"Můžu se jít projít?"
"Ano, běž."
A tak Sakura šla, kam ji nohy nesly. Sedla si na okraj skály, na kterou po několika kilometrech cesty, kdy přemýšlela, našla. Bylo už pozdní odpoledne. Sakura si uvědomovala, že asi tak daleko neměla chodit, ale byla si jistá, že kdyby něco, Kakashi ji hned najde, protože měl opravdu velký cit na chakru a Sasuke taky.
Sasuke... Začínám z něj mít strach.
Myslím, že se ho nemusíš báT, promluvil k ní démon.
Tak se mi to nezdálo..
Ne, nezdálo, dohoda platí. Měly bychom začít trénovat. Co ty na to?
Mně se nechce!
Musíme být silné, cítím nebezpečí.
To se ti nedivím, protože jestli mě budeš takhle otravovat, zabiju tě.
Nelze mě zabít.
Ale sebe zabít mohu.
To bys neudělala.
Sakuru náhle popadl strašný vztek na všechno okolo.
Co ti je vůbec do toho? Udělala bych všechno, jen aby bylo všechno jako dřív, když ještě neodešel. Nebo se nemusel vůbec vracet! Bylo by to lepší.
A pro koho? Vždyt jsi brečela ve dne v noci.
Takové promlouvání do duše Sakuru naštvalo k nepříčetnosti. Vstala a začala kopat do všeho kolem. Pak mlátila pěstmi do stromů, až padaly jako na pile.
Vytáhla kunai, trochu se jím řízla přes žíly na ruce.
Tak ty si myslíš, že toho nejsem schopná?!!!
Ale démon neodpověděl.
"Sakuro!!! Co to tu proboha provádíš?!"
Kakashi přiskočil k Sakuře a vytrhl jí nůž z ruky a ještě jí sebral všechny ostatní zbraně.
Ani se nebránila.
"Já nevím, Kakashi."
"Ale já ano, Skauro.
Vím, co v tobě je. Chci ti jen pomoct."
Sakura mu pohlédla do tváře.
"A jak byste asi mohl?"
"Démon se v tobě projevil poměrně pozdě, Tsunade mi o tom už dávno řekla. Je to velmi těžké a vím, že nemůžu říct, že tě chápu, protože jsem nic takového nezažil. Ale pomůžu ti, jak budu moct. Musíš se zocelit.
Neber toho démona jako parazita, snaž se s ním vycházet. Není to pro tebe lehké, ale musíš se s ním sžít a spřátelit. Musíte myslet jako jeden, pomáhat si.
Uvědom si Sakuro, že pokud tohle všechno zvládneš, démon je tvou součástí, bude se k tobě chovat a přistupovat úplně stejně. Jak ale víš, tak se to nepovedlo jen tak někomu. Ty nejsi ale jen tak někdo.
Ber to jako obrovskou výhodu, budeš mít mnohem větší sílu, než ostatní. Sama jsi viděla,
že jsi získala Sharingan, o čemž jsem si nikdy nemyslel, že je to vůbec možné. Navíc, voda je ti přítelem."
"Voda?"
"Ano, copak sis to neuvědomila, voda je tvůj vlastní element. "
"Voda... Sharingan...spřátelit se?"
"Přesně tak, Sakuro. Myslíš, že to pro nás, pro všechny dokážeš udělat? Nesmíš si ubližovat, ubližuješ tak i mně a ostatním. Opravdu jsi se chtěla zabít? "
"Asi ne, seseii,"odpověděla plačtivě Sakura.
"Tak vidíš. "
Kakashi se na delší dobu odmlčel. Posadil se vedle Sakury na sluncem vyhřátou skálu. Hleděli spolu chvíli na oblohu.
"Sakuro, chci abys věděla, že jsem o tobě všechno klukům už řekl. Nebudou o tom ale mluvit, jestli nechceš. Ale za Naruta ručit nemůžu, však víš, navíc jste si teď v mnohém dost podobní, teda on to tak asi cítí.
Ale to není to hlavní, co jsem ti chtěl říct.
Už jsem o tom mluvil se Sasukem a ten s tím souhlasil, abys předem věděla."
Sakura už ani nechtěla slyšet to, co jí chce Kakashi říct, protože si jasně domyslela, že to bude souviset s ní a se Sasukem, a tak trochu tušila, co se jí Kakashi snaží říct.
"Já jsem Sharingan získal úplně jiným způsobem, jak víš. Mám ho aktivní pořád, jen ho nepoužívám. Vyvolat ho však jako Sasuke nemůžu, kdy se mi zachce. A ani tě to naučit nemůžu. Ale on ano.
Bude tě trénovat každý večer dvě hodiny."
Sakuře se rozbušilo srdce, jakoby chtělo z těla ven.
"On? Ale jak?"
"Začnete už dnes. Musíš se naučit vyvolat Sharingan. Sharingan se aktivuje automaticky, pokud cítíš naprosté zoufalství a jde ti o život. Třeba když tě někdo napadne. Ale kdybych tě napadl já nebo někdo, koho znáš, nemusel by se aktivovat vůbec, i kdybych tě chtěl opravdu zabít. Sharingan se vyvolá tak, že soustředíš určité množství chakry do očí. Ale na to jaké, musíš přijít individuálně.
Bohužel je to velmi nebezpečné. V klanu Uchiha dokonce při tomto výcviku několik lidí zemřelo.
Všechno byly dívky.Tím tě nechci strašit. Jednu z nich to nezabilo přímo. Ale o tom až jindy. Mnoho ninjů se tak trošku pomátlo, ale je to jen chvilkové. Sekali do všeho kolem sebe, stačilo na ně použít jen anesteticum a byli v pořádku.
Každopádně není se čeho bát, ale rizika znát musíš. Sasuke se o tebe večer postará. "
"Proč, večer?"
"No, to jsem ti ještě asi neřekl. Sharingan se musí vyvolávat zezačátku jen v naprosté tmě, aby jsi nenamáhala moc oči. Nejlepší by bylo, kdyby tam ani Sasuke nebyl, protože uvidíš jeho chakru a to ti může poprvé taky trochu ublížit. Proto půjde jenom on, kdybych šel s vámi, bylo by to pro tebe jen větší riziko."
O Bože, to se mi snad zdá. To mám být s ním sama? Co ještě horšího mi Kakashi řekne?
"Všechno?"
"ANo, nějaké dotazy?"
"To určitě ne!"
Kakashi se nad Sakuřiným výbuchem usmál.
"Pojď, slíbil jsem, že na večeři budeš zpátky."
Sakura na něj nechápavě pohlédla.
"Trochu ses prošla víc, než jsem si myslel. Tak jsem kluky poslal zpátky. Amiko se taky zastavila a donutila mě, abych tě přivedl zpátky.
***
PŘÍŠTĚ PRVNÍ POLIBEK A ZPĚT DO KONOHY, SAKURU ČEKÁJÍ TRÉNINKY JEN SE SASUKEM A PAK JOUNINSKÁ ZKOUŠKA.
MIMOCHODEM, NAPSALA JSEM TO RYCHLE, TAK SE NEZLOBTE ZA CHYBY, MÁM ANI NE HODINKU PO PŘÍJIMACÍCH ZKOUŠKÁCH NA GYMPL, TAK MI DRŽTE PALCE, AŤ MI TO OPRAVÍ DOBŘE.
Časy se mění - 11
2. dubna 2011 v 10:23
Časy se mění - 11
18. dubna 2008 v 13:56***
Přešel k Narutovi. Vztáhl ruku nad podivnou nafialovělou bublinu, ta se začala zmenšovat, dost rychle.
Naruto se už musel skrčit.
Sasuke nevěděl co má dělat.
Snad Kakashi něco podnikne dřív, než bude pozdě.
Naruto už byl přímo utiskován.
"Ať tě to Sasuke ani nenapadne," řekl mu Naruto.
"Nemám na vybranou."
"To tedy opravdu nemáš,"chechtal se ninja.
Ninja past Narutovi opět trošku rozšířil.
"Mluv!"
Kakashi seděl naprosto nezúčastněně v tureckém sedu. Ani nehnul brvou, ale Naruto
i Sasuke věděli, že dělá, co může- přemýšlí.
"Je v Konoze, napadli jste nás, tak jsme ji poslali zpět, nechtěli jsme nic riskovat."
"Dobrá tedy."
"Moc pěkná lež, ale chápu, že jen sloužíš své zemi."
Ninja vytáhl zpod pláště nějakou lahvičku. Pokapal jejím obsahem Narutovu past.
Ten na to všechno naprosto nechápavě zíral. Pak ale pochopil.
Vnikal mu tam nějaký plyn. Když se rozprostřel po objemu bubliny, zčernal tak, že Naruto nic neviděl. Brzy však pocítil.
Když mu látka vnikla do plic a odtud do krevního oběhu, začalo to. Celé tělo se začalo zmítat v hrozivých křečích.
Ten křik byl neúnosný. Musel se rozléhat v okolí několika kilometrů.
Sasuke nevěděl, co je horší, jestli ztratit kamarádku, kterou začal asi milovat, nebo nejlepšího přítele.
Slyšet jeho křik bylo příšerné. Navíc Naruta vůbec neviděl.
Kakashi to už nevydržel a začal různými jutsu útočit na stěny své pasti. Prostor uvnitř se mu už začal změnšovat.
Sasuke nechápal, že Naruto má sílu při tom mučení tak řvát a že ještě neomdlel,
protože podle křiku, Naruto zažíval něco příšerného.
Alespoň jedno pozitivum v tom našel, Sakura byla varována.
Ninja na Sasukeho po celou dobu hrozivě hleděl. Pohledem neuhnul ani na okamžik. Sasuke ale nehnul taktéž ani brvou, přestože se právě cítil příšerně.
Ninja si ho vyhlédl a chtěl ho donutit jakkoli k odpovědi. Proč právě jeho, to něvěděl, ale on se nikdy nevzdá.
Jestli to Naruto nepřežije, nezemře nadarmo.
"Ať uděláte cokoliv, ji nikdy nedostanete!" vložil se do toho teď Kakahsi.
Křik utichl a oblak plynu se rozplynul.
Naruto se nehýbal.
Ninja se na něj ušklíbl. "Tak budeme pokračovat..."
***
"TO nebude nutné, jsem tady."
Sakura stála v záři zapadajícího slunce, takže byl vidět pouze její obrys.
"Holubička přiletěla, tak to se mnou zase odletí."
"Obávám se, že to neudělám dobrovolně."
Ninja neváhal a začal opět s mučením, ale Sakura na něj bleskově zaútočila.
Sasuke se téměř zděsil. Tak dobře zacházet s kunaii a shurikeny uměl jen on sám a ....Itachi.
Sakura skočila vysoko do vzduchu a odtud spustila spršku všech svých zbraní. Ninja se zezačátku lehce vyhýbal a usmíval se přitom, ale pak se mu úsměv z tváře naprosto vytratil a vystřídala ho zuřivá grimasa.
Sakura měnila dráhy letu zbraní jinými zbraněmi tak dokonale, že i když ninja ovládal výtečně taijutsu, nedokázal se jim vyhnout, protože se vždy nějaká zbraň uhnula ze směru. Snažil se bránit, ale odvrátil jen ty nejnebezpečnější útoky.
Pak na ni zaútočil sám. Měl toho plné zuby, a tak použil svou plnou sílu. Obrovskou rychlostí vyrazil proti Sakuře, ta ho ani neviděla. Když byl u ní, vytáhl kunai a vrazil jí ho do břicha.
Sakura klesla pomalu na zem.
"Sakuro, ne!!"křičeli Sasuke i Kakashi.
Ale bylo to zbytečné, Sakura se rozplynula - byl to její klon.
Zaútočila společně se všemi klony, které se schovávaly mezi stromy. Podařilo se jí ninju zasáhnout jednou pěstí, a tak mu způsobila i vážnější poranění.
Pak Sakuře došla zásoba zbraní.
Ale místo aby ninju zranění oslabilo, jen ho to posílilo.
Přesunuli se nad řeku. Nejdřív používali oba taijutsu a sem tam do toho zapojili nějakou obtížnější techniku. Sakura věděla, že ninja dělá co může, aby se jí ubránil, ale nemusel by, jen ji nechtěl zranit. Ale pak se vše změnilo.
Sakura po ninjově úderu odletěla skoro dvacet metrů a narazila vší silou do skály. Pak
po její stěně sjela bezvládně dolů.
Je čas, Sakuro. Potřebuješ mě, přiznej si to. Můžu ti dát sílu. Když se spojíme, budeš neporazitelná. Poslechni mě.
Vyléčím tvá zranění a osvobodím tvé přátelé, ale musíš mě pustit do svého těla
a přenechat mi nad ním veškerou vládu.
Sakura pomalu upadala do bezvědomí a začala se nořit do vody.
Avšak dosud byla schopna jasně myslet.
Nikdy tě nenechám, abys mě ovládala, ale přijmu tě jako svou druhou polovinu.
Hm, jsem zklamaná, ráda bych víc.
Nemáš na výběr. Buď zemřeš se mnou, nebo přijmeš nabídku!
Ach, i v nesnadných situacích si vždy udržíš jasnou hlavu. Ale budiž.
Sakura ucítila po celém svém těle drobné mravenčení. Bolest ustupovala a síla se jí vracela ale ...
Jako by to byla ona, ale chvílemi ani ne. Ovládala se, ale měla takový divný pocit. Otevřela oči.
Byla připravená téměř na cokoliv, ale tohle jí vyrazilo dech.
Démon jí dal víc než jen novou sílu.
To není možné.
Překvapená? TO je jen začátek. Sdílela jsem mnoho let s démonem, který se s Uchihy mnohokrát utkal, a tak mi předal i něco z jejich síly.
Teď tě ale povedu já, jsi ještě slabá, trochu potrvá, než si na Sharingan zvykneš. Je to náročné umění.
S tím se Sakura napřímila. Ninja zůstal zaraženě stát. Právě chtěl totiž
pro Sakuru zajít a odnést si ji. Nečekal, že se po něčem takovém ještě vůbec bude moct pohnout, ale znovu bojovat?
Pak pohlédl do jejích očí. Byly jiné. To poznal hned.
"To není možné? Ty, ty jsi z Uchiha klanu?"
Sakura pohlédla na Sasukeho. Chtěla vědět, co si o tom myslí on. Kochala se jeho překvapeným výrazem.
"Ne, máš pravdu, není to tak zcela obvyklé, nemám s Uchihy nic společného. Ale zato tě teď zabiju!"
Sakuře už nedělala problém ninjova rychlost, protože viděla jeho chakru. Zlehoučka běhala po vodní hladině.
Ale všimla si ještě něčeho. Vůbec totiž nesoustředila chakru do chodidel, voda jí tvořila oporu zcela sama.
Nerozuměla tomu, ale nechtěla nad tím přemýšlet.
Ninja na Sakuru vrhal větrné břitvy, skoro se jedné nestihla vyhnout, ale nemusela uskakovat, voda před ní bez varování utvořila štít.
Pak ninja zdvihl pomocí ninjutsu vodu kolem sebe. Ale jen odlákal Sakuřinu pozornost
od toho, co se dělo za ní. Tam se z vody zvedaly gejzíry, ze kterých se začaly utvářet ostnaté sloupy. Ty se pak začaly stáčet k ní.
Sakura to postřeha na poslední chvíli. Nevěděla, co dělá, ale udělala to. Klekla si a ponořila ruce do vody a pomalu odříkavala pečetě. Z rukou jí proudila černá chakra, mísila se s vodou, až byla úplně všude. Pronikla do gejzírových sloupů. Sakura je teď ovládala. Obrátila ninjovu zbraň proti jemu samotnému. Sloupy se mu obtočily kolem těla, ostnaté výběžky mu prořízly nejdřív kůži, potom orgány. Ninja byl rozřezán, jeho křik se nerozléhal dlouho.
Sakura se potěšeně usmála, měla moc s níž mohla dělat cokoliv.
Pak si ale uvědomila, že má svou chakru rozprostřenou všude okolo a stále z ní vycházela. Pokoušela se ji přivolat zpátky, ale nešlo to. Zmocnila se jí děsivá panika. Každou vteřinou cítila, jak její tělo opouštějí síly, stejně jako chakra.
Nemohla dělat nic, jen čekat, až vyčerpá chakru úplně.
Naposledy pohlédla ke břehu.
Kakashi držel Naruta v náručí. Sasuke už běžel k ní.
Sakura se už úplně zhroutila. Ležela však na měkké hladině, voda si ji do hlubin nevzala.
Zavřela vyčerpaně oči. Jen cítila, jak s ní třesou silné ruce a Sasuke volá její jméno. Ale síly ji opustily. Sasuke si ji opřel o koleno ale stále jí držel.
Vzal její tváře do svých rukou a donutil ji ještě otevřít oči. Všechno se s ní točilo, ale jasně viděla Sasukeho Sharingan. Najednou mu z rukou proudila chakra, která se jí dostala až
do očí. Než stihla upadnout do bezvědomí, Sasuke jí vlastními silami odvolal Sharingan.
***
UŽ JE TO ASI TROCHU PŘITAŽENÉ ZA VLASY, ALE MYSLÍM, ŽE SE SAKUŘE TAKOVÁ SÍLA BUDE JEŠTĚ HODIT.
Časy se mění - 10
2. dubna 2011 v 10:23
Časy se mění - 10
18. dubna 2008 v 13:55***
Sasuke Sakuru nakonec pustil. Nechtěl, aby se ho bála, ale to se mu nepovedlo. Teď nevěděla co si má myslet.
Vyhrožuje mi snad?
"Tak mládeži, vyrážíme!"
"Neeeeeeee," shodli se všichni.
"Ale jooooo," napodobil je usměvavě Kakashi, i když to ve skutečnosti nebylo vidět.
Zase pokračovali v cestě.
Kakashi vpředu, Naruto vedle Sakury a nakonec Sasuke vzadu.
Celý den se neskutečně vlekl.
Sakura si musela přiznat, že i když ji na chvíli unesli, bylo to mnohem zábavnější a navíc vzrušující.
A Sasuke mě chtěl hned hledat, usmála se Sakura.
Pak si vzpomněla, jak ji k sobě z ničeho nic přitáhl. Bylo jí to docela příjemné a teď i litovala, že ho při tom tak tloukla.
Ale co, Sasuke má přeci radši vzdorovité a silné ženy.
Cesta ne a ne ubíhat. Naruto sice celou dobu něco mlel předpokládaje, že Sakura jeho vtípky poslouchá, ale to na situaci nic nezměnilo.
Míjeli vesnice a opět lesy, osamělá stavení, louky a mýtiny, jezera a také několik krásných vodopádů.
Slunce se jim teď opíralo do zad. Sakura si tenhle okamžik vždycky vychutnávala. Cítit to neskutečně příjemné teplo. Hřejivá zlatavá záře večerního slunce osvětlovala celou jasnou oblohu. Pak se obloha zalila krví.
Všichni se zastavili a kochali se pohledem na večerní červánkovou oblohu.
Přes ten okolní klid bylo ve vzduchu cítit napětí.
Kakashi to zaznamenal nejdříve. Uvědomoval si, že pouze část svých pronásledovatelů
na chvíli zdrželi, ale oni se pro Sakuru vrátí. A to dnes v noci.
"Kakashi, to se ani neutáboříme?"
"Ne, není tu bezpečno a ani jen tak nebude. Musíme dorazit na místo ještě dnes, než se setmí. Jen tak máme naději."
"O čem to mluvíte, Kakashi? Jak naději? Naději na co?"
"Že tě dnes, Sakuro, nedostanou," odpověděl Kakashi do hrobového ticha.
Jeho slova zůstala ve vzduchu viset jako mlžný opar.
Ještě bylo dlouho ticho a všichni se zpamatovávali z toho, co jim teď Kakashi řekl.
Dřív, než si to celé Sakura stačila v hlavě přebrat, Sasuke prolomil tíživé ticho.
"Myslím, Kakashi, že je na čase, abysete nám o tom řekl něco víc než doposud."
"Máš pravdu, Sasuke, " přikývl Kakashi.
"Musíme načerpat síly, bude to dlouhá noc, tak se všichni posaďte a já vás seznámím s naší situací."
"Ehm, je mi líto, jestli se tě to nějak Sakuro dotkne, ale od začátku jsem byl důrazně proti, aby ses vůbec této mise účastnila. Alespoň ne teď. Ale nadřízení mají věší moc.
Tsunade nechtěla vzbudit podezdření, že víme o některých chystaných akcích jisté, dalo by se říct, sekty.
Je to skupina odpadlíků tvořená ninji různých hodností, ale žádných expertů, pár jouninů,
ale už vůbec ne ANBU. Mají své cíle. Ale většinou zajišťují pro vlivné bohaté lidi špinavé záležitosti a jejcih pohnutky. Tito lidé si většinou kolem sebe soustřeďují kvalitní elitní ochranku, ale jedná se i o lékaře a vědce. Spousta informací je tajných, takže vám můžu říct jen to, co se vás přímo týká, tedy spíš Sakury, kterou, jestli vám už došlo, právě chtějí. Zneškodnili jsme jich jen pár. Své základny mají po rozlehlých území úplně všude. Jejich počty čítají něco kolem sta až dvou set příslušníků. Nic závažného, pokud jich větší množství nezaútočí společně. Toť vše. Teď už bychom měli jít."
Sasuke se netvářil zrovna, že by mu takto stručně podaná informace stačila. Pořád cítil
za tím vším mnohem víc. Měl o Sakuru strach, ale nechtěl to dát nějak najevo, a tak se opět stáhl dozadu.
Schylovalose k jasné, ale studené noci.
Skupinka čtyř ninjů cestovala rychle.
...Ale ne dostatečně...
Před nimi se rozprostíralo hustě zalesněné údolí s řekou, která si zde vymílala své koryto.
Řeku museli překročit. Avšak nemuseli se brodit proudem studené vody, stačilo jim lehké jutsu.
"Kakashi?"
"Hm,"
"Můžu si ještě před tou řekou odskočit? "
"Samozřejmě, Sakuro, máme počkat?"
"Ne, já vás hned dohoním."
Sakura se od nich odpojila a zamířila kousek mezi stromy.
Sasuke ji ještě obdařil neklidným pohledem.
Zpomalili, aby jim pak Sakura lehce stačila.
Blížili se ke břehu, pak prošli mlhavým oparem, který se vznášel na hladinou řeky.
Nebyla to však mlha, ale to oni nemohli vědět, protože ani Sasuke, ani Kakashi neaktivovali Sharingan.
Vešli rovnou do pasti.
Ta se za nimi ihned zaklapla.
To už ale bylo pozdě na únik.
***
Sakra!!!
Kolem Sasukeho se okamžitě rozprostřela těsná bariéra, kterou tvořila voda?
Sasuke spěšně aktivoval Sharingan, aby si to pořádně prohlédl a zjistil, kde má bariéra slabiny.
Ke svému překvapení však zjistil, že to není jen tak ledajaká voda. Bublina se živila jeho vlastní chakrou a uvěznila ho tak.
Co to sakra je?
Viděl, že Kakahsi si už taky stihl prohlédnout své vězení.
Stěna se nedala nijak prorazit, o to se pokoušel Naruto s Rasengaenm, který se jen vzdáleně podobal tomu, který před lety u Naruta viděl. Tenhle byl silnější, mnohem silnějsí a navíc i téměř neviditelný.
Sasuke použil Chidori, ale nic. Nezůstal ale pouze u toho.
Pokoušel se přemístit, jak ho to Orochimaru naučil i několika způsoby, žádný mu nepomohl. Ani oheň nevypařil jedinou deci vody.
Proboda, kde je Sakura?
Teď se k nim blížil vysoký ninja zahalený pláštěm s kápí.
"Slavný Hatake Kakashi si neví rady, no tak na to se tedy podívejme,"uchechtl se posměšně neznámý ninja.
"Můžu tě ale ubezpečit, že beze mě se ven nedostaneš, takže si šetři síly, navíc, až ti bude docházet chakra, past se začně stahovat víc a víc, až ... bude to velmi pomalé, kyslík ti nedojde, protože je to prodyšné, ale budeš umačkán za živa."
"Co ty jsi zač? Ty blonďaté vlasy jsem už někde kdysi dávno viděl, ale to nemůžeš být ty, ale asi tvůj otec.."
"Vy jste znal mého otce?!"vyhrkl Naruto.
"Ale, ale, nejsi v pozici, kdy si můžeš dovolit klást otázky!!!"
"A helemese, Uchiha, poslední, možná, držím ti palce, chlapče, byla by škoda, kdybys svou pomstu nemohl vykonat. To se však nemusí stát, kde je ta dívka?"
"S námi žádná dívka není. Jsme tu jen my. Pokud tedy nejste paranoidní,"odpověděl Sasuke.
"To jsem si mohl myslet, jsi hlupák. Kde je!! Nemusí ti dojít jen chakra, můžu to urychlit."
"Už jsem vám řekl, že tu s námi nikdo není, jestli jste si toho nevšiml!"
"Fajn, takže to bude bolet víc. Ale neboj, ne tebe."
Přešel k Narutovi. Vztáhl ruku nad podivnou nafialovělou bublinu, ta se začala zmenšovat, dost rychle.
***
Časy se mění - 9
2. dubna 2011 v 10:22
Časy se mění - 9
13. dubna 2008 v 13:40***
Brzy ráno opět vyrazili na cestu.
Po náročné noci byli unavení asi všichni, kromě Kakashiho, který je neustále popoháněl.
Sakura to ale ani nevnímala. Hlavou se jí honily různé myšlenky. Přemýšlela o včerejší noci. Ale jak si to všechno přehrávala v hlavě, došla zase k tomu podivnému snu.
Slyšela jsem svůj vlastní hlas, to jsem nemohla být já." Ublížíš mně, ublížiš i sobě."
V poslední době je toho asi na mě moc, už začínám blbnout. Ale já jsem se nezbláznila! Blázen o sobě nikdy nepochybuje, to vím po těch hodinách v nemocnici naprosto jistě. Rozhodně to není normální, slyšet svůj vlastní hlas. Sakuro, Sakuro, mysli logicky.
Sen to nebyl. Ne, to je blbost. Jak můžu vědět, že to nebyl sen? I sny mohou být někdy živé. Je tu ale jeden háček. Já jsem nespala, byla jsem v bezvědomí. Jako každý medic vím, že pokud je člověk v bezvědomí, nejen že nic necítí, nereaguje na podněty zvenčí,
ale už vůbec není schopen myslet. Z toho vyplývá, že sen to nebyl v žádné případě. Ale co to teda bylo???
***
Nejenom Sakura byla zaneprázdněná svými myšlenkami. Stejně tak na tom byl i Sasuke.
Musím říct, že není na škodu, když se o zraněného stará Sakura. Docela rád bych si to zopakoval. Sice nechci dělat ze sebe slabocha, ale někdy by se mi menší herecké umění hodilo. Tak na to se teda těším. Sakura je tak krásná žena. Až zabiju Itachiho, budu muset obnovit klan. Byla by dobrou a silnou ženou. Už není jako dřív. Vlastně ani pořádně nevím, jaká je teď. Moc toho od té chvíle co jsem ji opět viděl nenamluví. Ale Naruto říkal, že je taková pořád. Škoda, že nás napadli ti ninjové tak nečekaně. Rád bych viděl Sakuru v boji.
Ale bylo to opravdu nečekané?Kakashi něco skrývá...
"Ssakra," zasyčel si pro sebe Sasuke. V samém zamyšlení narazil hlavou do věteve.
Ale nikdo si toho naštěstí nevšiml, i když- Sakura se po chvíli starostlivě otočila.
Sasuke se na ni tajemně usmál.
***
Sakuře nedělalo zrovna dobře, že má Sasukeho za zády. Neustále cítila, jak jí propaluje pohledem. Radši by ho měla na očích.
Pak se to stalo.
Ucítila krátkou tupou bolest hlavy. Cukla sebou. Ale bolest stejně jak se rychle objevila,
tak i zmizela.
Ohlédla se za sebe, protože slyšela, jak si Sasuke nadává.
Pak se otočila zpět.
Co to? To není možné. Nebo ano? Já jsem se neuhodila, ale Sasuke ano. Cítila jsem jeho bolest.
Sakuro, uklidni se. Hezky se nadechni a zase vydechni.
Fajn, něco se se mnou děje. Nejprve ten hlas, teď ta bolest. Jako.. jako bych měla mít nějaké zvláštní schopnosti.
Počkat!O tom jsem přece už jednou četla.
Tsunade mi dala nastudovat spoustu knih o démonech. Musela jsem jí všechny informace sepsat. Tenkrát se na to ani nepodívala. Ale hned mě začala zkoušet. Nevěděla jsem na co mi to bude. Ale ona říkala, že to jednou budu potřebovat.
Že bych měla v sobě nějakého démona?
Žádného v sobě zapečetěného nemám tak jako Naruto. To bych to už dávno věděla.
Ale v některých z nás jsou od našeho narození. Je pouze půlprocentní pravděpodobnost,
že se démon udrží. Většinou zahyne, protože hostitel je příliš slabý a on by nemohl nikdy zesílit.
Tenkrát, po chuninské zkoušce, když jsem brečela, že jsem nula, Tsunade mi řekla,
že jsem mnohem silnější, než si myslím. Teď už ano. Ale že by tím myslela vnitřního démona?
Mohlo by to dávat smysl, ale to by byl v tom případě teprve začátek. Démon naváže
s hostitelem spojení, ale musí s ním žít v symbióze, jinak, pokud ke spojení nedojde, člověku se může rozvrátit osobnost a pak se většinou zabije.
Nemám ale dostatek důkazů, že to není pouze má domněnka. Co to tam tehdy v té knize
o vnitřních démonech ještě bylo?
Démoni žijí po staletí, většinou se vyskytují ve stejných oblastech jako ocasatí démoni, protože napodobují jejich chování a učí se tak stejné síle. Dokonce, podle toho, s kým ten ocasatý démon bojoval,
může vnitřní démon převzít kekkei genkai a vnést ho do svého pozdějšího hostitele. Pak se může stát, že člověk naprotsto nepříbuzný klanu může mít kekkei genkai schopnost toho klanu. Ale ta se už nepřenáší na jeho potomky.
Teď to všechno do sebe zapadá. Tsunade to celou dobu ví. Nebudu z toho ale ještě dělat unáhlené závěry.
Ttřeba jsem jen poslední dobou moc přepracovaná.
***
"Tady se zastavíme, uděláme si přestávku," zavelel Kakashi.
Všichni si oddechli. Měli toho s Kakashim už plné zuby. Pořád je jen žene a nedá jim ani
na chvíli pokoj.
Sakura z toho ale zas tak nadšená nebyla. Ráda přemýšlela a utápěla se ve svých myšlenkách, nerušená svým okolím. Mnohdy vyšla z Konohy,když se nad něčím zamyslela, přestala vnímat okolí, pak se jí stávalo, že došla tak daleko, že se ani v noci nestihla vrátit domů.
Žila si tak spokojeně. Milovala samotu jako nikdy předtím. Bylo tomu tak od doby,
kdy Sasuke odešel. Možná jí ale bylo přeci jen lépe. Dnes už byla silná a velmi zkušená,
co se léčení týče. Nikdo na ní v Konoze kromě samotné Tsunade neměl.
Nebyla už tou uječenou holčičkou. Po cestách ji lidé potkávali vždy zamyšlenou a tichou,
ale věděli, že je stejně tak ctižádostivá. Ráda byla nejlepší.
Teď by se jí mohly splnit i mnohé jiné sny, kdyby v sobě opravdu měla vnitřního démona.
Možná bych mohla být i ANBU.
"Sakurooo, Sakuu, " drcl do ní Naruto.
"Vím na co myslíš," pošeptal ji usměvavě Naruto.
Sakura se trochu lekla, ale pak nahodila svůj obvyklý výraz.
"Co ty můžeš vědět, co si myslím, prosím tě!"
"Ale ano, to by ses divila. Celou dobu zíráš na Sasukeho. Jsi průhledná jak alobal," chechtal se Naruto.
"CO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
"Sakura-chan, já to tak nemyslel, já ... už mlčím," Naruto se od Sakury, jakoby ho štípla vosa, rychle vzdálil. Věděl co dokáže, když ji někdo naštve.
"Já tě...," Sakura v tu ránu stála na nohou a chystala se zavrtat pěst do země.
Ale v tom ji zabránil ...Sasuke. Rychlým, silným, ale jemným pohybem její ruku uvěznil
ve své.
Do Sakury jako by uhodilo. Celá ztuhla.
"Obávám se, Sakuro, že Naruta budeme ještě potřebovat, proto tě nenechám ho jen tak zabít, alespoň prozatím, " usmál se pobaveně Sasuke, protože si moc dobře všiml, ač se to Sakura snažila skrýt, jak celá zčervenala, když se jí dotkl.
Sakura se uklidnila, uvolnila ruku a chtěla se Sasukemu vytrhnout. Ten však Sakuru nečekaně přitáhl k sobě a nechtěl jí pustit. Sakura se mu se strachem v očích začala zmítat
v náručí.
"Necukej sebou tak, jinak tě nepustím a věř, že kdyby se Kakashi za chvíli neměl vrátit, nepustil bych tě nikdy."
Naruto nic neslyšel, protože se už dávno rozběhl za Kakashim do lesa, kdyby se Sakura rozhodla ho pronásledovat.
***